Vzbudil jsem se v 8:30, ale ještě dvě hodiny jsem se válel. Okolo procházely krávy a moji francouzští spolunocležníci mezitím odjeli.

V 10:50, po ranní hygieně a vyvětrání auta, jsem vyrazil do Kauflandu. Tam jsem byl za 15 minut. Vykadil jsem se na celkem čistém záchodě. Ten byl nejdřív obsazený, takže jsem musel počkat, až si uleví týpek, který tam byl dřív. Šokoval mě, protože po své defekaci si vůbec neumyl ruce! A to jsem si myslel, že JÁ jsem prase. Zatímco jsem trůnil, vyčůralo se tam dalších 5 lidí a žádný z nich si neumyl ruce! Už chápu, proč je v Rumunsku tak rozšířená žloutenka.
V obchodě jsem si koupil 3 minibagetky a k nim italský pršut. Měli také v akci energetický nápoj za 7 CZK, tak jsem vzal i ten. Celkem jsem utratil jen 45,6 CZK. Snědl jsem jeden banán a do koše vyhodil 6 litrů moči v PET lahvích a dva pytlíky bordelu.

Vydal jsem se ke svému dnešnímu bodu zájmu, což byl gravitační kopec Cavnic. Čekala mě zase cesta krásnou přírodou a jízda brutálníma serpentýnama. Něco se mi povedlo natočit, ale byl to téměř kaskadérský kousek, protože kamerku jsem držel v jedné ruce a volant v druhé. Příště si jí dám mezi zuby.

Divil jsem se, že jsem zatím nepotkal žádné místní stopaře. Když jsem byl stopem v Rumunsku před dvaceti lety s Evičkou, tak jsme na výpadovkách potkávali hodně lidí, kteří stopovali. Nebyli to žádní baťůžkáři jako my, ale babičky s nákupama, dělníci, vojáci a kupodivu i policajti. O hodinu později jsem se dočkal, náhle jich bylo všude plno. Tento druh stopařů ale neberu, jen cestovatele. Ty ovšem nepotkávám už léta skoro vůbec. A když už, tak jsou minimálně dva, a já mám v kabině jen sedadlo pro řidiče a jednoho spolujezdce. Původně tam byly sedačky 3, ale předchozí majitel tu prostřední odstranil, aby se přepážkou, do které udělal dveře, dalo procházet z obytné části do kabiny. Je to mimochodem super vychytávka, nemusím se bát, že mi při nehodě spadne do kabiny desetikilová plynová láhev. Díky těm dveřím také mohu v případě nebezpečí (kdyby na mě třeba v noci bouchal nějaký výrostek) bleskově skočit dopředu a odjet, aniž by jsem se mu vycházením z bočních šoupaček a nastupováním dveřmi u řidiče dával všanc.

Cestou jsem potkal krávy a ovce, které jsem též zvládl natočit.

Ve 12:15 jsem dojel na kopec s gravitační anomálií. On je to tedy jen optický klam, ale působící neskutečně reálně. Už když jsem zastavil na krajnici a pustil brzdu, auto mi začalo couvat do kopce! Po vystoupení jsem měl pocit, jako bych byl opilý. Bylo hrozně nepřirozené, když jsem se při chůzi z kopce musel předklánět. Musel jsem se smát. Potom jsem schválně na silnici položil PETku a ona se opět začala kutálet do kopce. Mazec. 🙂 Zkusil jsem to i natočit, ale nevím, jestli to na tom videu bude vidět.

Gravitační kopec Cavnic

Iluze, když se oči zadívají na silnici. Tento bod v rumunské župě Maramureș zdánlivě oživuje neživé předměty. Auto ponechané v neutrálu se začne plazit do kopce. Láhev s vodou ležící na zemi se valí vpřed.

Ačkoli to může vypadat jako nějaká strašidelná gravitační magie vzdorující gravitaci, je to vlastně klam oka. Je to gravitační kopec, místo, kde okolní zem způsobuje, že sklon směrem dolů vypadá jako stoupačka.

Jednoduché vysvětlení však nezastaví lidové příběhy. Legenda říká, že v Maramureș došlo před desítkami let k tragické události, kdy havaroval autobus plný dětí a nezůstali žádní přeživší. Příběh tvrdí, že od té doby neklidní duchové dětí způsobují neplechu a tlačí auta do kopce.

Přestože jsou lidové příběhy a teorie o jevech mystické energie odhaleny, není  to  důvod toto místo opomenout. Koneckonců, vaše oči nepoznají rozdíl.

Pokračoval jsem k dalšímu vyhlédnutému místu, strašidelnému lesu. To se nacházelo daleko, asi 130 km od Cavnicu. Nijak jsem se nehonil, buď tam dojedu včas, aby ještě vzhledem k brzkému stmívání mělo smysl tam jít dnes, nebo to nechám na zítřek. Ostatně zítřek by byl příhodnější, protože dnes je neděle a očekávám plno lidí.

Hodinu po poledni jsem míjel nějaký kostel nebo baziliku, který je na seznamu UNESCO. Zajel jsem k němu čubrněl! Byl pěkný už z venku, ale malby v interiéru byly dechberoucí. Když jsem po prohlídce vyšel ven, zjistil jsem, že mi auto obklopili svatebčané, kteří se sem šli oddat. Nemohl jsem odjet. Schválně jsem se tvářil bezradně, až se mě jedna družička zeptala, jestli se chystám odjíždět. Pokýval jsem na souhlas a ona zavolala příslušného řidiče, který mi rychle uhnul. Jinak v Rumunsku je kostelů mnoho a jsou udržované. Myslel jsem si, že v Polsku jich bude víc, ale není. Asi to bude tím, že během války jich bylo značné množství rozbombardováno.

Kostel v UNESCO

V půl druhé, stále v horách, jsem zastavil na oběd. Ten pršut mi vůbec nechutnal, smrděl jako mrtvola. Ona to vlastně mrtvola byla...

Kopcovitá krajina pod horami v Rumunsku

V 15:40 jsem natankoval plnou nádrž. Byla to nejlevnější benzínka na trase. Litr nafty stál 5,69 RON (31 CZK), bral jsem 53, 71 litrů za 305,61 RON (1 663,6 CZK). Spotřeba se mi od posledního tankování zvýšila o litr na 100 km, což přisuzuji dlouhodobému topení vzadu. Odjel jsem od stojanu a udělal si kafčo, které jsem pomalu vypil u stolečku, který měli venku na sluníčku. Povšiml jsem si množství kamionů, stojících na parkovišti za benzínkou, tak jsem se zeptal, jestli tam náhodou nemají sprchy. Bohužel neměli. Takže zítra bude mým prvořadým úkolem někde se osprchovat.

V pět hodin jsem teprve odjížděl od benzínky. Bylo tedy jisté, že dneska se do strašidelného lesa nepodívám. Našel jsem si na mapě místo nedaleko něj, kde dnes přespím a vystrašit se půjdu až zítra ráno. Asi od 13 hodin by mělo pršet, tak doufám, že nezaspím.

Poslední úsek cesty už nebyl pěkný, projížděl jsem zemědělsko-průmyslovou oblastí, směrem k velkému městu Cluj Napoca. Zhoustl provoz. Byla tam široká krajnice, na kterou jsem neustále uhýbal, aby řidiči za mnou mohli překračovat povolenou rychlost. Není to jako v Polsku, kde se jezdí obcemi devadesátkou, ale minimálně 70 km/h tu jezdí každý. Pustil jsem desítky aut, ale nikdo nepoděkoval. Asi to nebude tím, že by byli neslušní, ale spíš proto, že to tu považují za normální.

V 17:45 jsem dojel na místo dnešního spánku.

Všechny fotky z dneška

Přidat komentář

Musíte být přihlášený, abyste mohli přidávat komentáře.