Probudil jsem se v 8:30. Noc v horách u přehrady byla velice klidná a studená, celou noc jsem si topil.

Po vyčištění zubů jsem si zašel pro vodu do potoka, na kterém byla postavena taková malá betonová nádrž velikosti vany, a trubkou z ní vytékala voda. Určitě byla pitná a původně jsem si chtěl nabrat vodu do všech prázdných PET lahví. Jenže včera dlouho pršelo a do potoka se díky tomu slila voda z lesů, tak jsem se obával, že by byla zakalená a musel bych jí filtrovat svým filtrem Sawyer. Na to jsem byl líný. Nabral jsem si tedy jen do rozprašovače, který používám k mytí nádobí a ke zvlhčení a následnému omytí zubního kartáčku. Je to jedna z mých vychytávek, která neskutečně šetří množství vody potřebné k těmto úkonům.

Už ve čtvrt na deset jsem vyrazil dále na jih, k Tunelu Lásky. Bylo to 74 km daleko, takže do hor jsem si pěkně zajel. Ale stálo to za to.

Jelikož v horách nebyl vůbec žádný signál, musel jsem první úsek cesty jet podle offline navigace Mapy.cz. Ta mě už v první zatáčce táhla do odbočky, které jsem si včera vůbec nevšiml. Váhal jsem, jestli se tamtudy vydat. Kdybych jel dolů z hor stejnou trasou jako jsem večer přijel, měl bych jistotu, že vím, co mě na ní čeká. Na druhou stranu, pokud bych sjel jinou cestou, mohl bych si prohlížet hory zase z jiných pozic. Zkusil jsem tam zahnout, ale po 50 metrech jsem to vzdal. Šlo o úzkou nezpevněnou lesní cestu, širokou tak pro jedno auto. Větve stromů byly příliš nízko, takže by odrbaly střechu. Sedět ve Fiatu Punto s offroadovými gumami, riskl bych to. S 2,5 metru vysokým Citrónem jsem jel radši na jistotu. Toto mě na těch mapách od Seznamu mrzí. Nebylo to poprvé, co jsem je musel použít místo Waze, a v polovině případů mě zavedla do nesjízdné tramtárie. Jinak je ale používám denně, je to šikovná aplikace, jen není vhodná na navigování autem. V Albánii, Srbsku a Černé Hoře jí budu muset jako navigaci používat, protože tam budu mít drahý Internet.

Cesta vypadala stejně jako včera. Občas hluboké výmoly, občas balvany, mezi kterými bylo třeba opatrně kličkovat.

K signálu jsem se dostal až v 10 hodin, po 20 kilometrech jízdy. Hned jsem přepnul na Waze. Cestou k Tunelu Lásky nebyl žádný obchod, ve kterém by mohly být záchody. Jel jsem tedy rovnou k Tunelu a defekaci nechal na později.

Potkal jsem 2 černé veverky. Přebíhaly mi přes cestu a každá si něco nesla. Myslím, že už si dělají zásoby na zimu. Listí žloutne, podzim je tu.

V jedné obci jsem spatřil čerstvou, těžkou nehodu. Dodávka to napálila zezadu do kamiónu. Když jsem projížděl, hasiči zrovna vystříhávali řidiče a kousek dál přistával vrtulník. Dnes se něco podobného málem stalo i mně, jak se dozvíte dále.

V 11:30 jsem přijel k Tunelu Lásky. Čekalo mne zklamání. Další místo, které už není, co bývalo. Už půl hodiny pršelo. Z hlavní silnice k tomu místu vedla cesta, která byla čerstvě zpevněná kameny, které měly asi 30 cm v průměru. Velice špatně se po tom jelo, ale dal jsem to. Déšť mě nezastavil - oblékl jsem si zimní bundu a zašel to omrknout. Došel jsem přesně na souřadnice z webu, ale našel jsem koleje zarostlé trním. To však netvořilo žádný strop, jak bylo vidět na fotkách. Prodíral jsem se tím houštím, ale jediný výsledek byl, že jsem ještě víc zmokl. Mokrý a posmutnělý jsem se vrátil do auta, dal sušit věci a vyrazil dál. Zpátky na silnici jsem se dostal jen s velkými obtížemi a spálenou spojkou.

Tunel Lásky v Rumunsku. Bohužel, momentálnì neznatelný.

Tunel Lásky

Tento nádherný botanický tunel je opuštěným železničním úsekem v odlehlém lese v západním Rumunsku. Je to kouzelné, romantické místo k objevování. Třpytivé světlo proniká skrz stromy, dodávaje železnici fascinující fotografické kouzlo.

Železnice je sekundární neelektrifikovaná železnice, která byla slavnostně otevřena mezi lety 1908 a 1909. Poté, co byla opuštěna, příroda si začala brát svůj prostor zpět. Stromy a keře se začaly natahovat k obloze a nakonec vytvořily tunel nad starými kovovými dráhami.

Další zastávka: Kaufland. Pravidelný příjezd: 12:00. Jako první jsem šel na záchody. Mísa na pánech byla zamčená, i když tam nikdo nebyl. A na invalidech zrovna přebalovali dítě. Šel jsem tedy nakoupit. Za 8,95 RON (49 CZK) jsem pořídil čínské polévky (2 kuřecí a 2 kari), 3 minibagetky a plátky něčeho, co chutnalo a vypadalo jako moravské uzené. Vrátil jsem se na toalety. Na invalidech už bylo volno, tak jsem se krásně vykadil. V autě jsem se najedl.

Následujícím cílem byl vodopád Bigăr. Bylo to ale daleko, 170 km. Nevadilo mi jet takovou dálku, protože stejně skoro pořád pršelo. Bylo ale třeba doplnit naftu. Zadal jsem si jako průjezdní bod celkem levnou benzínku Rompetrol.

Nepříjemný zážitek s řidičem - hovadem

Udála se scéna, která se mi s odstupem času zdá méně a méně uvěřitelná. Nicméně stalo se, a k bitce nebylo daleko.

Mířím k benzínce, která stojí po levé straně, nikoliv ve směru jízdy. Jedu po rychlostní silnici, kde je povoleno jet 100 km/h. Za mnou jedou další 2 bílé dodávky. Přehoupnu se přes poslední horizont, silnice klesá z kopce. Je rovná a přehledná. Míjím značku "Zákaz předjíždění" a " Maximální povolená rychlost 70 km/h). Uberu na 70. 200 metrů před benzínkou dávám blinkr doleva a začínám přibržďovat. V zrcátku kontroluji, že mě nikdo nepředjíždí, hlídám si i provoz v protisměru. Vše v pořádku, kluci v dodávkách za mnou plynule brzdí se mnou. V protisměru nic, naposledy se podívám do zrcátka - všechno je OK. Asi ve 30 kilometrové rychlosti začínám odbočovat doleva. V pozici kolmo na směr silnice najednou slyším pištění brzd. Rychle koukám do zrcátka, ve kterém se mihne mezi mou prdelí a těma dodávkama tmavý osobák. V duchu k tomu zmrdovi pronáším: "Vidíš, to, ty čůráku? Tohle se může stát, když jedeš na sedmdesátce stovku a předjíždíš tam, kde se nesmí!".

Zajíždím ke stojanu a začínám tankovat. Představuji si, jak se ten sebevrah asi zrovna potí hrůzou z blízkého setkání se smrtí. A jak určitě někde zastavil, aby si svlékl posrané kalhoty a když už byl nahatý, vyválel se v mokrých kopřivách, aby si tu svou nebezpečnou jízdu zapamatoval. Určitě o tom nebude nikomu vyprávět, byl by za hazardujícího vola.

Ještě než se mi naplní celá nádrž, zastaví vedle auto. Tmavé auto. Vystoupí z něj asi 50 letý chlapík a jde ke mně. V autě zůstává jeho žena a neklidně ho sleduje. "Asi se jde omluvit," napadá mě.

Pěkné hovno! Ten zasranec se vrátil, aby mi vynadal! Nemůžu tomu uvěřit. Mluví na mě rumunsky, pěkně ohnivě, ale cítím z něj nejistotu a vím, že se do žádného konfliktu nepustí. Nechám ho mluvit a připravuji si strategii. Mluví dlouho a mě nic nenapadá. Po nějaké době ho přerušuji a anglicky sděluji, že neumím rumunsky. To nečekal, celý jeho vylhaný projev přišel vniveč. Jeho žena už se na nás nekouká a evidentně si přeje, aby už to skončilo. Ten vzdělanec samozřejmě neumí anglicky ani pozdravit, tak přechází ke gestikulaci. Z jeho rychle se otevírající a zavírající pěsti chápu, že mi vyčítá, že jsem neblikal. Já ale na 100 % blikal! Ani kdybych uměl rumunsky, nevěděl bych, co mu na to říct. Ta jeho drzost mě uvnitř rozhodí, navenek však zůstávám klidný. Řeknu "Sorry...," a otočím se zpátky ke stojanu. Zoufalec ještě neskončil. Udělá krok směrem ke mně, já se otočím, připraven se bránit. Rychle zase ustoupí dozadu. Pokračuji v tankování a nevšímám si ho. Stále nemá dost a když vidí, že rozhovor s ním považuji za ukončený, začne hulákat na ostatní lidi na bezínce: "On neblikal! On neblikal!" Nezdá se, že by to někoho zajímalo. Já však cítím stud, protože si myslím, že mu ostatní věří.

Zaplatím a odjedu od stojanu. Hlodají ve mě pochybnosti. Co když mi nefunguje blinkr? Ráno jsem ho, jako každý den, sice kontroloval, ale žárovička mohla klidně prasknout během jízdy. Kontrola je negativní. Svítím i blikám. V tu chvíli mi dojde, o co asi šlo: Ten parchant jel stovkou na sedmdesátce a ignoroval zákaz předjíždění. Vzhledem k tomu, že ty dvě dodávky jely těsně za mnou a blíž ke středu vozovky, než já, nemusel do poslední chvíle vůbec vědět, že tam jsem. Natož aby si všiml blinkrů. Když udělal takovou obrovskou chybu a svou ženu, která mě z pozice spolujezdce nemohla vidět už vůbec, vyděsil a málem zabil, zřejmě od ní dostal oprávněně vynadáno. On ale místo toho, aby přiznal, že řídí jak dobytek, vymyslel si, že to vše se stalo proto, že jsem neblikal a že viníkem jsem tedy jednoznačně já. Proto se projevoval tak nejistě - věděl, že nemá pravdu. A ostatním to sděloval proto, aby více lidí uvěřilo jeho lži a on se mohl cítit lépe.

Mě to zdeptalo na celý den. Na druhou stranu jsem na sebe malinko pyšný, že jsem se v takové situaci dokázal zachovat tak klidně, konflikt neeskalovat a nechat vyznít do ztracena.

V 15 hodin jsem zastavil na parkovišti asi 200 metrů od vodopádu Bigăr, který je hned u silnice. Na to, že byl všední den a k tomu deštivý, tu bylo docela dost aut. Po vypití kávy jsem se na toho krasavce zašel podívat. Vodopádek je to malý, ale kulatý. Voda stéká po celém obvodu zeleným mechem porostlé skály a celé to připomíná hodně vypouklý krunýř staré želvy, na kterou prší. Špatně se to ovšem fotí, protože je vidět jen ze dvou míst nad sebou a nedá se popojít dál, aby se dobře vešel do záběru, protože tam už je celkem frekventovaná silnice. Ideální by byl dron, který však nemám.

Vodopád Bigăr v Rumunsku.

Vodopád Bigăr

V kraji Caras-Severin v západní části Rumunska je úžasný vodopád Bigăr, tak krásný, že ho místní obyvatelé nazývají „zázrakem z Minis Canyonu“.

Zaoblený vodopád, který se nachází v pohoří Anina na řece Mini, je vysoký téměř osm metrů a padá přes neobvyklý a dramatický zelený koberec mechu. Na rozdíl od většiny burácejících vodopádů, tento teče přes široký vrchol oblého kamene a je rozdělen do bezpočtu malých potůčků.

Mimořádná krása tohoto místa dokonce získala místo jako zajímavý vodopád číslo jedna v Rumunsku.

Ani tady nebyl signál, musel jsem jet dál podle map od Seznamu. Kvůli tomu jsem si asi 40 minut zbytečně zajel...

Poslední dnešní místo k návštěvě byla obrovská hlava Decebala. Zamířil jsem k ní, ale v 16:30 mi bylo jasné, že bych tam přijel až těsně před soumrakem. Změnil jsem tedy plán a zamířil na místo spánku u Dunaje, jen asi 8 km od sochy, kterou jsem si nechal na zítra. Déšť ještě zhoustl a pršelo celou noc, tak jsem si zatopil Planarem.

Øeka Dunaj, pohled z auta na místì, kde jsem spal.

Všechny fotky z dneška

Přidat komentář

Musíte být přihlášený, abyste mohli přidávat komentáře.