Je 22. září, den, kdy má výročí narozenin Bilbo Pytlík a kdy se Frodo Pytlík vydal na cestu s Prstenem moci. Den, kdy do Čech dorazil podzim a tak se i já vydávám na svou cestu, cestu za teplem.

Nemám v autě nezávislé topení, ani se nemám kam zašít, kam se schovat před zimou, a tak se zkusím přemístit do Portugalska. Hodlám ho projet celé, ale nejčastěji se asi budu zdržovat v oblastech Alentejo a Algarve, kde prý mají 300 slunečných dnů v roce.

Mark Twain

Cestování má fatální důsledky pro předsudky, zaslepený fanatismus a omezenost. K tolerantním, prospěšným a laskavým názorům nelze dojít vegetováním v jediném koutečku Země.

Plán a styl cesty

Plán cesty nechávám na navigaci Waze. Pojedu nejrychlejší trasou, ovšem zásadně mimo dálnice a po silnicích bez poplatků. Odhaduji, že cesta přes Německo, Francii a Španělsko mi bude trvat asi měsíc. Nebudu spěchat. Budu stavět v každé prdeli, kde mě pohledem z okna auta něco zaujme. Narazím-li na nějaké extra pěkné místo, klidně na něm zůstanu několik dnů. Ostatně, rychlejší cestu mi ani nedovolí finanční situace.

Rozpočet

Počítám-li, že polovinu důchodu utratím za jídlo a druhou polovinu za naftu, pak mám 150 € na každý z těchto výdajů měsíčně. To je 5 € na den. Jeden kilometr jízdy mě stojí asi 3 Kč, takže si můžu dovolit ujet jen 42 km denně.

To je samozřejmě jen ryze matematická hypotéza. S nějakými těmi zásobami nemusím oněch 5 € za jídlo každý den dávat. Povedlo-li by se mi do auta nacpat jídlo na měsíc, mohu se přemísťovat rychleji. Zjistil jsem, že dokáži-li přemoci večerní hlad, stačí mi jíst jednou za den. Večer se stačí pořádně napít vody a žaludek tak do rána oklamat. Při takovém scénáři už je reálné naplnit auto třiceti instantními jídly, to snad ještě někam nacpu. Různé ty dobré hrnce, jako je guláš s kolínkama, těstoviny se sýrovou omáčkou a tak. Rovněž myslím, že zrovna bude sezóna jablek a hrušek, které budou růst u cest a obohatí tak můj jídelníček.

I kdybych si mohl dovolit popojet opravdu jen těch 40 km denně, tak to také není málo, alespoň z hlediska pocitu, že je člověk stále na tom samém místě. Však se podívej do mapy, co máš v okruhu dané vzdálenosti okolo sebe. Jinou vesnici, jiné povodí, jiný typ krajiny. Jen by se mi cesta prodloužila na 70 dní.

Do rozpočtu počítám jen náklady na naftu a jídlo, protože toaletního papíru, zubních past a granulí pro psa si vezu dost. Dokonce mi zbylo i několik krabiček cigaret na cestu, a až dojdou, nové si kupovat nebudu. V zahraničí stojí šílené peníze, k ničemu, než k utišení fyzické závislosti to není, tak prostě budu jeden týden nikotinové abstinence nervózní, nevyspalý, s rozhozeným biorytmem. Ale potom už to bude dobré.

Styl cestování

Ten se nebude příliš lišit od toho, jak jsem do teď cestoval po Čechách. Jen s výhodou solární energie - pokud ovšem nebude celý měsíc pršet.

Vstávat budu, až bude venku dost teplo na to, abych se nemusel přioblékat (spím zásadně oblečený, v civilu, abych nemusel v případě nutnosti okamžitého odjezdu řídit v pyžamu, nebo vylézt před policisty ve slipech). Vykopu si jámu a vykadím se do ní. Spáchám ranní hygienu. Uvařím si a v klidu vypiju kávu. Omrknu předpověď počasí. Přečtu si zprávy. Naplánuji si další kus cesty. Projdu se se psem. Uklidím v autě. Zkontroluji funkčnost světel a blinkrů, ověřím si, že solární panel dobíjí palubní baterii očekávaným tempem. Mrknu pod auto, jestli mi z něj něco neteče.

Vyrazím na cestu, pěkně pomalu, nanejvýš osmdesátkou, abych měl čas koukat kolem sebe. Když mě něco zaujme, zastavím, projdu se se psem, něco nafotím. Občas doplním pitnou vodu do kanystrů.

S blížícím se soumrakem se poradím s aplikací Park4Night a najdu vhodné místo na spaní. Nejlépe někde v přírodě, daleko od lidí. Ne ani tak kvůli sociofóbii, ale aby mohl Ben volně běhat okolo auta, aniž bych se bál, že vběhne někomu pod kola. Dáme další procházku. Nakonec vytáhnu z auta křesílko, pohodlně se usadím s notebookem na klíně a provedu zápis do deníku. Pokud během dne zažiju něco zvláštního, co by mohlo zajímat ostatní, napíšu o tom sem, na blog. Občas budu i pracovat - mám z dob, kdy jsem se snažil podnikat, ve správě několik málo webových stránek, které občas potřebují aktualizovat, ať už obsahově, nebo technicky. Budu-li mít takto v noci náladu na zábavu, notebook nebo telefon s Internetem mi jí poskytne do sytosti. Rovněž chci hodně číst knihy.

Jak sledovat mou cestu

Pro případ, že by se mi stalo něco zlého, je vhodné, nebo se to alespoň obecně doporučuje, dávat známým či příbuzným pravidelně vědět o svých záměrech a samozřejmě poloze. Slehne-li se po mně zem a někdo spustí nějakou pátrací nebo snad dokonce záchranou akci, určitě pomůže, když bude známo, kde jsem byl naposledy a kam jsem mířil. Proto o sobě budu psát na Facebooku, tady na blogu, ale navíc kdokoliv bude moci sledovat mou cestu téměř v reálném čase díky  Polarsteps. Jde o aplikaci do mobilu, která pravidelně zaznamenává a ukládá polohu. Dají se tam i přidávat komentáře a fotografie:

Myslím, že je to šikovná appka, člověk se o ní vůbec nemusí starat, běží na pozadí. Ani nežere baterii.

V Portugalsku

Co budu dělat, až konečně dorazím do Portugalska? Ještě pořádně nevím. Určitě ho budu chtít celé prozkoumat. Budu na to mít asi půl roku, takže času bude dost. Nejedu tam ale jako turista, nýbrž jako vandweller, tedy obyvatel dodávky, vyloučený z běžné společnosti. Vlastně tam jedu, abych nezmrzl, to je primární důvod.

René Descartes

Je dobré vědět něco o mravech rozličných národů, abychom zdravěji posuzovali své a abychom se nedomnívali, že všechno, co je proti našim zvykům je směšné a nerozumné, což činí obvykle ti, kteří nic neviděli.

Velmi si přeju, abych tam narazil na komunitu lidí, kteří žijí alternativním stylem života, jako já. Někdy je totiž vyčerpávající žít mezi normálními lidmi. Věci, kterými se ve svých myšlenkách zaobírají, mě jednoduše nezajímají a i když na krátkou dobu zvládám si o nich povídat, ubíjí mě to. Naštěstí vím, že mně podobných bláznů je na světě dost a že část z nich se na zimu též přesouvá do Portugalska. Možná narazím na krásné místo u řeky někde v podhůří, kde už bude parkovat deset jiných dodávek, a zůstanu tam se svými soudruhy týden nebo dva.

Určitě budu hodně chodit, počítám s desítkami nachozených kilometrů denně. Chůze je pro mě jedním z nejlepších prostředků relaxace a relaxace obecně prospívá mému duševnímu zdraví.

Budu hodně číst. I když jsem oproti průměrnému člověku přečetl veliký počet knížek, pořád jich zbývá tolik k přečtení, k prožití. Díky medikaci se na čtení opět dokážu soustředit a něco si i zapamatovat.

Chtěl bych se naučit vyznat se lépe ve svém autě. Při pohledu do motorového prostoru vědět, k čemu slouží všechny ty trubky a hadice, odkud kam vedou. Umět rozpoznat, která součástka začíná odcházet a jak a čím jí vyměnit.

Rád bych zjistil, na co mám talent a jak si jím přivydělat, abych si mohl občas dopřát něco pořádného do žaludku.

Samozřejmě, že se budu učit portugalsky. Snad mě můj cit pro jazyky ještě neopustil.

Obavy

Čím více se blížil den mého odjezdu, tím více ve mně rostly nejrůznější obavy. Umím si představit různé krizové situace a na některé jsem se připravil, s jinými si ale nevím rady.

Nejvíc se bojím toho, že přijdu o Bena. Že se mu něco stane, že zemře, že zmizí. To by pro mě byla obrovská rána. I kdyby "jen" onemocněl a musel podstoupit nějaké veterinární léčení, kde na to vezmu peníze? Nenašel jsem cestovní pojištění, které by tyto výlohy krylo (a zároveň bylo finančně dostupné). A to se nemusí nutně stát něco přímo jemu, stačí když budu muset do nemocnice já. Kam umístím na dobu hospitalizace psa?

Dále se bojím kruté zimy. Myslím kruté na portugalské poměry. Mám teplé oblečení, kromě peřin i spacák do -20°C, nedávno jsem zjistil, že jsem si zabalil i zimní rukavice. Ale zima u Atlantiku znamená především déšť. I na ten jsem sice vybavený, mám goretexové boty, kalhoty, bundu i čepici, ale jak dlouho se dá za deštivého počasí žít v dodávce bez topení? Vždyť po dvou dnech bude všechno vlhké, na zemi mokro a bláto. Časem se objeví plíseň... Na osušení psa mám jeden froťák, jak ho budu sušit při 95% vlhkosti? Přece nemůžu nechat psa po procházce mokrého bez pohybu, který by ho zahřál. Já vím, že pokud taková situace nastane, nezbude mi nic jiného, než nějaké řešení najít, ale v tuto chvíli vážně nevím jak.

No a samozřejmě se bojím, aby nezdechla Rakev. Mám obyčejné pojištění od ÚAMK, do servisu mě odtáhnou zadarmo, ale opravu jako takovou bych si musel zaplatit. Finanční rezervu na to nemám. A co když bude auto neopravitelné? Budu-li přinucen pokračovat pěšky, kam dám nutné věci? Vždyť samotný spacák mi zabere polovinu batohu, tak kam dám žrádlo pro psa, oblečení a ostatní nezbytnosti?

Návrat

Datum mého návratu není daný, ale cestovní pojištění mám do konce dubna 2019. Do té doby bych rád překročil hranice do ČR. Hlavní je, aby cestou zpět už byly silnice bez sněhu. Jedu sice na zimních gumách (jsou lepší v blátě, a já často zajíždím do terénu), ale nejsem zvyklý řídit na sněhu zadokolku, navíc dodávku.

Nevím, jestli se vůbec opravdu vrátím, nebo se v Čechách jen zastavím na odpočinek. Představa dalšího spalujícího léta mě vůbec neláká. Pokud budou okolnosti příznivé, hodlám pokračovat rovnou do Ruska. Ale to už bude jiný příběh.

Přidat komentář

Musíte být přihlášený, abyste mohli přidávat komentáře.